Vánoční příběh

Je pár dní po vánocích.

Myslela jsem si, že jsem letos žádný malinko kouzelný vánoční příběh neprožila. Až do včerejšího večera, kdy mi opakovaně od kamarádek přišla zpráva s obrázkem Anděla zázraků, který mám poslat dál. Hezké. Jen u mě to zabírá tak nějak částečně. A pak jsem si vzpomněla.

Na štědrý den dopoledne jsme zpívali koledy u kamarádů na zahradě. Jsem nadšená z takových setkání! Kromě pár kousků cukroví jsem letos s sebou vzala i Andělíčky, takové ty z korálků, s křidélky, malý šperk. Dostala jsem jich v posledních letech docela dost a při vybalování vánočních ozdob jsem na ně narazila, vysypala je z pytlíčku a říkala si: „to je škoda, zase je za pár dní uklidím“ a v tu chvíli mě to napadlo!

Vezmu je s sebou a rozdám! Ať putují dál, k tomu kdo je potřebuje, vždyť já už vím, jak to mám… Nejdřív jsem je rozdala odcházejícím dětem, odměnou mi byla jejich neskrývaná radost a pak jsem je nabídla ostatním, během chvilky byli rozebráni, až na jednoho, kterého jsem si díky mohla předat hostitelce.

A to je můj letošní vánoční příběh. Někdy to nebeské potřebujeme i trochu zhmotnit. A tak děkuji za Anděly poslané textovou zprávou, já už jsem letos posílala dál…