Tarotové karty

Na to ráda vzpomínám. Kamarád mého muže neměl lehké období, rozcházel se se ženou a jezdil k nám často na návštěvu, asi aby zažil kousek domova. Chlapi večer něco popili, poklábosili a jemu bylo líp. Já jsem jim vždy připravila něco dobrého na zub. Začal vozit i TAROTOVÉ KARTY. Chlapi popili, poklábosili a vykládali karty. A mně říkali: „Pojď si taky vyložit“. To se mi ale vůbec nelíbilo, taková vážná věc! Oni pijí a potom vykládají! Karty pro mě byly jako něco posvátného, neuměla jsem si to vysvětlit, ale cítila jsem velký respekt i to, že takhle to nejde, takhle se karty vykládat nemají! Dnes si myslím, že pokud máte vykládat karty, prostě to víte, i když jen někde na pozadí své mysli, prostě to cítíte ve svém srdci.

Ale mezi ně jsem se nemíchala, ani se s nimi nepřela. A pak se to stalo, měla jsem sen, nebo spíš takový vhled, ve kterém jsem na okamžik viděla obličej našeho kamaráda a na okamžik balíček karet, bylo mi jasné, že tarotových a bylo mi jasné, že můj čas přišel. Dlouho jsem naváhala a zamířila do obchodu v Celetné ulici v Praze, který již neexistuje. Dole bylo normální knihkupectví a nahoru se šlo po úzkých točitých schodech do jiného světa. Tam byly karty a spousta dalších ezo věcí. Na stěně za prodejním pultem měli vystavené desítky tarotových karet. Byla jsem bezradná, co teď, které si mám vybrat? Ani listování v katalogu karet nepomohlo. Ano, i takové katalogy existují!

A tak jsem se rozhlížela po obchůdku, prohlížela si různé jiné věci. Mou pozornost upoutaly jiné karty, velmi jednoduché, říkám jim emoční, mám je dodnes, na každé kartě byla jen 1 barva a 1 slovo emoce, nebo nějaký stav jako: láska, hněv, radost.. Vždycky jsem milovala barvy a spojovala je například s vůněmi, emocemi, ale i sousedními státy, prostě mi vždy měly co říct. Jéé ty chci, ty se mi líbí, jásala jsem v duchu a jak jsem je držela v ruce, otočila jsem se k prodejnímu pultu a tam, mezi desítkami karet, na mě jedny doslova zazářili – to bylo KOUZELNÉ! Po tom tápání jsem mohla sebejistě přistoupit k prodavači a říct: „Tyhle, prosím“. Byl to klasický zlatý tarot, pracuji s ním velmi často.

Vzpomínám si ještě, že můj respekt k tarotovým kartám byl tak velký, že jsem je měla ještě aspoň 2 týdny zavřené v šuplíku a chodila se na ně pouze dívat!

Dějí se vám podobné věci? Začněte s nimi pracovat. S úctou a respektem. Za každým balíčkem vnímám jiné energie, často vím, že v tom kterém balíčku bude jiná odpověď. Vykládám intuitivně, informace a pocity nechám volně procházet. Pro to nejryzejší, co přichází, nepotřebuji návod. Zpětná vazba přátel i klientů je skvělá podpora pro další výklady..Díky za to!